Estrádní vystoupení

Hudba – Bolero v neobvyklé aranži (něco mezi cimbálovkou a systémovým technem. Otevře se opona, na pódiu je uklízečka, má potrhané šaty a monokl. Klečí na zemi, opírá se o kýbl a usedavě pláče. Koště leží na zemi zlomené. Na druhé straně scény stojí Karel Šíp. Suverénně si zapíná poklopec.
Karel Šíp: (výhružně) „Někde vo tom cekneš a já si tě najdu, ty děvko.“ Odejde.
Opona se zavře, ozve se Hlas ze záznamu:
Hlas ze záznamu: „Vážení diváci, omlouváme se za pravidelné zpoždění začátku hry a prosíme, abyste během představení nekáleli na ty, kdo sedí před vámi. Děkujeme.“ (špatně vyslovovanou angličtinou) „Lejdýz ent džentlmen, vý rigret dz rigjůlr dylej of tůdéjs prougrem. Dzjurink the prougrem plýz dů not pis on jór nejbors in front of jů. Senk jů very mač.“
Opona se otevře. Ještě je vidět odkulhávající uklízečku. Na pódiu stojí hlavní postavy tak, aby byl co nejhůře zaplněn prostor.
Pavel Zedníček: „Hospodinův duch skrze mne mluvil, na mém jazyku byla řeč jeho.“
Petr Rychlý: „Mluv k Izraelcům: Určete si útočištná města, jak jsem Vám kázal skrze Mojžíše.“
F. Ringo Čech: „Příde chlápek do vobchodu, dá si zabalit 20 deka hašiše, vyleze ven na vzducholoďovou zastávku, backrollem ubalí fajnovýho džoše, vodpálí to, zvedne vomdel a de. A teď si to tam podává tim svým frajerskym krokem vokolo ústavu pro výzkum krásna, kolem městskýho koncentráku, pokuřuje si ten šit, né, u továrny na kšiltovky na zaječí pohon vochčije jeden patník, a najednou benga.
No flojdi prostě dou proti němu, čuměj, co to je jako za týpka, jestli by po něm náhodou neměli chmátnout, né, no a tyvole von si to tam dává tim hustoňskym krokem a čumí furt před sebe, ani se nevohlídne, zkrátka těžkej nezájem, chlupatý tam z toho úplně hotový, vůně toho haše se za nim táhne jak z nejpovedenější texaský děvky, benga jenom čuměj, von naprostej, ale fak’ tutovej nezájem, prostě si to tam dává, a když dojde k parku, kde se venčej votroci, přihasí si to tam v poklidu na hárleji hrozná kunda, blond háro po prdel, která je tak akorát na držení, kozy přesně do ruky, no prostě matroš kvalitní, todle všechno narvaný v tom koženym voblečení, kalí si to tam v klídku na tom dejvidsnu, helmu samozřejmě nemá, no zkrátka lasice, jakou dvakrát za tagle povedenej den nepotkáš, né, a prej jestli nechce svízt, a von teda že jo, tak vona shodí ty svý hadry, rozepne mu jeho pěcetjedničky a začnou si to tam nahusto rozdávat před tim parkem, prostě si tam po svým vyřizujou lejstra, né, von přitom eště dokuřuje toho jacka, a tyvole najednou tam zas benga.
A benga čuměj jak veverka dyš vejrá do tůňky, né, vole, co to je jako za párek, a voni nezájem, ani se po těch flojdech nevohlídnou, frajer jí to tam cpe, jedno tělo, dvě těla, benga tam tyvole zíraj jak čerstvě vyvoraná krysa, a vona nic, non nic, prostě nezájem, no zkrátka si tam dál v poklidu píchaj, tyvole, a byl večer, a bylo jitro, den druhý. I řekl Bůh:“
Petr Rychlý: „Ehh, co?“
F. Ringo Čech: „Píchaj, tyvole, a byl večer, a bylo jitro, den druhý. I řekl Bůh:“
Petr Rychlý: „Nahromaďte se vody pod nebem na jedno místo a ukaž se souš.“
Vody se nahromadí pod nebem na jedno místo a ukáže se souš.
Souš: „Ahoj, jsem tady.“ Podrbe se na přirození. „Jsem souš, nemáš eště jednu?“
Všichni chvíli zmateně pobíhají po jevišti, objeví se Petr Novotný v kostýmu katolického biskupa, v ruce drží obrovské páčidlo.
Pavel Zedníček: „Ten je ale hééézkéééj, můžu si ho pohladit?“
Petr Novotný: „Je, ele meséš me nejdřév zevézet střevéc.“
Petr Rychlý: „Sem páčidla nesměj, porušil jsi jedenácté přikázání.“
Petr Novotný: „Ne, jé sem chtěl jenem, jé sem…“
Přeruší ho Josef Náhlovský, který vtrhne na pódium v uniformě jihoamerické guerilly, má samopal a řve.
Náhlovský: „Revoluce, revoluce!“
Ringo Čech: „To je von, tyvole, ten typoň, čumte na něj, jak si to dává, tyvole.“
Náhlovský: Zastřelí Ringo Čecha. „Revoluce, revoluce…“
Pavel Zednček: „Aha.“
Ringo Čech: Válí se na zemi v krvi, lezou z něj vnitřnosti. „Ten je hustej, vole, já sem z něj úplně na sračky, tyvole čumte, to je hustoň.“
Pavel Zedníček: „Nó!
Všechno zhasne, bodovka na Petra Novotnýho, cca šest sekund ticha.
Petr Novotný: „E řekl Béh: Vedej země rezmeněté drehe ževečeché, debetek, pleze e rezmeněté drehe zemské zvěře.“
Na pódium naskáčou králíci, srnky, žáby a připlazí se jeden krokodýl. Rozsvítí se.
Petr Rychlý: „Nezavřel jsi dveře.“
Petr Novotný: „Né, jé jsem jen…“
Petr Rychlý: „Porušil jsi šestadevadesáté přikázání. Zemřeš.“
Na pódium přijde kouzelník pan Průša z písku a promění Novotného v motyku. Páčidlo uteče ze scény.
Náhlovský: „Revoluce, revoluce!“ S řevem začne střílet všechny zbylé postavy, publikum, osvětlovače, střílí úplně všude. Kolem procházej dvě benga (mají uniformy kamerunských dopravních policistů) a koukaj, co se jako děje, voco jako go, co to je za typoně, Náhlovský ale těžkej nezájem, v klídku si střílí dál do babiček a těhotných žen v hledišti, střílí pořád, stále řve. Když už střílí asi tak dvě minuty, nechá toho, v poklidu si zapálí jointa, nasedne na vzducholoď a odjede.
Opona se zatáhne, před ní prosviští blondýna na motorce (Jorga Kotrbová). Vyleze Petr Nárožný v noční košili, opatrně se rozhlédne, zahajluje a uteče.

Příběhy, osoby a velikosti pohlavních orgánů jsou smyšlené a jakákoliv souvislost se skutečností, ať už přítomnou nebo minulou, zvláště pak taková, která ukazuje české celebrity ve špatném světle, uráží je nebo z nich dělá blbce, je čistě náhodná a autor se, jakkoli to zní absurdně, distancuje od konsekvencí způsobených reprodukcí tohoto dramatu a zříká se morální i právní odpovědnosti za případné důsledky, jako je zejména negativní vliv na výchovu dětí a mládeže, přestože si nemyslí, že by v tomto ohledu nějaké nebezpečí špatného vlivu skutečně hrozilo, nicméně preventivně autor doporučuje zařadit toto dílo do povinné četby pro žáky navštěvující první třídu základní devítileté nebo zvláštní školy. (Kdo si dá rozbor věty?)

Autor článku: Jan Balcar
Další články od tohoto autora
Článek zaujal už lidí